V Kaceřově nakonec vyhrál fotbal nad bramborami
Padesát let uplynulo od založení fotbalového oddílu v Kaceřově. Na začátky vzpomíná jeden ze zakladatelů Gašpar Balog. „Když jsem se vrátil v roce 1960 z vojny, tak tady prakticky nebyl žádný fotbal a žádná kultura. Na sále byl sklad obilí a na místě, kde je dnes hřiště, byly nasázeny brambory. Později jsme od národního výboru získali právě tento plac, zválcovali jsme ho a upravili, že to byla prakticky rovná zemina, a nakonec ho také oseli trávou. Na podzim roku 1961 jsme pak začali hrát okresní soutěž a s přestávkami jsme hráli až do roku 1968,“ vzpomíná Balog.
Poté však zasáhla malou, poklidnou obec, i když nepřímo, sovětská okupace. „Většina občanů tady byla německé národnosti, ti měli v té době obrovský zájem o sport a vůbec o dění v obci. V roce 1968, když nás ´osvobodila´ Varšavská smlouva, naši občané německé národnosti většinou vysídlili do Německé spolkové republiky, a tak nastal trošku útlum, než se to dalo znovu všechno dohromady. Fotbal se tady ale nepřestal hrát nikdy,“ pokračuje Balog, který v roce 1970 ukončil svou hráčskou kariéru a v klubu pokračoval až do roku 1985 ve funkci trenéra. „V té době jsme hráli nádherný fotbal, měli jsme tady hodně hráčů,“ vrací se o několik desetiletí zpět.První šatny se u hřiště objevily v 70. letech. „Někdy v té době jsme koupili železniční vagon na Dukle, do té doby jsme se převlíkali na národním výboru, potom na statku. Vagon jsme zrychtovali a zřídili jsme tam kabiny pro nás, pro hosty a pro rozhodčí,“ vypočítává dále Balog.
Vagonové šatny vydržely až do 80. let, kdy začala výstavba současných zděných. „Začali jsme je stavět s dnes již zesnulým panem Holubičkou a byly nejen chloubou oddílu, ale byly také vůbec jedny z nejlepších v celém okrese,“ říká pyšně Gašpar Balog.
Přitom v tehdejších časech nebylo nic zadarmo. „V dnešní době mají mladí úplně jiné možnosti než my tenkrát. Na zápasy jsme jezdili, jak to šlo, na kolech, na motorkách, případně vlakem. Dneska mají všichni auta, placené kilometry. Dnešní mládež sport moc nezajímá, spíše je baví počítače a tak dále. Televize tenkrát vůbec nebyla. Jediná v obci byla na výboře, když jsme tam chodili, tak jsme poslouchali jenom zvuk, ale neviděli obraz. Byl to nějaký Rubín sovětské výroby.“
Jiná nebyla jen přeprava na zápasy, ale i na míče, kopačky a dresy se muselo poctivě „máknout“. „Chodili jsme na brigádu do JZD, sbírali jsme balíky a dělali různé věci, co byly potřeba pro národní výbor, kde jsme potom dostali nějakou korunu. Byli tady i lidé, kteří o fotbal v obci nestáli a byli by radši, kdyby tady byly na hřišti nasázeny brambory. Nakonec jsme prosadili fotbal a ten tady zůstal až dodneška,“ pokyvuje spokojeně pamětník Balog.
A první dresy? „Myslím, že byly takové zelené, pruhované. Měli jsme z nich obrovskou radost,“ potvrzuje muž, který si po sametové revoluci vyzkoušel také „politiku“. Dvě volební období stál v čele Kaceřova jako starosta. Byl tak rovněž u mimosportovního vylepšení obce, plynofikace, vybudování chodníků a také třeba osvětlení cesty do Pochlovic.
Přestože je dále aktivní, své pomyslné fotbalové žezlo předal svému synovi. „Myslím, že to dělá dobře. Výborná je nadále i spolupráce s obecním úřadem v čele s panem starostou Püchnerem, kterému bych chtěl poděkovat za přípravu oslav půlstoletí fungování fotbalu v obci. Je to nádherné, když se takhle po padesáti letech sejdeme. Jsem strašně rád, že přijeli i ti, kdo to zakládali a dnes žijí v Německu, pánové Karel Meyer, František Böhm a další,“ děkuje Balog.
V Kaceřově totiž o víkendu padesáté narozeniny místního klubu řádně oslavili. „Byli tady Staří páni z Weidenu, jsou tady hráči, kteří za nás hráli už v 70. letech, jsou tu i hráči, kteří tady hrají dneska za současný tým. Všechno bylo nádherně připravené, bylo by dobře, kdyby to takhle pokračovalo i v následujících letech,“ přeje si Gašpar Balog.
A kdy se hrál v Kaceřově nejlepší fotbal? „Zajímavé zápasy byly vždycky o postup. V roce 1965 jsme měli hráče z Lítova a Bodenu, hrál se perfektní fotbal. Potom v 80. letech, kdy jsme hráli B třídu a skončili na druhém místě,“ zamýšlí se Balog.
Pamětník věří, že fotbal v obci, na který si v dobách největší slávy našlo cestu i 300 či 400 diváků, bude pokračovat i dále. „Jsou tady opět zapálení lidé. Myslím si, že ke každé obci patří sport a kultura. Pokud to v obci chybí, tak to není podle mě obec,“ říká závěrem Gašpar Balog.
Nezbývá než popřát kaceřovskému oddílu mnoho dalších úspěšných let. Náš krátký pohled do historie napovídá, že si to určitě zaslouží.
